Nejčastější faux-pas v angličtině, aneb Proč se vyplatí naučit své zaměstnance psát e-maily v angličtině správně

Pozdrav a oslovení

Začneme hned od samotného začátku. Otázka, jak adresáta oslovit, je pro vyznění celé zprávy zcela klíčová. Oproti češtině odpadá nutnost vybírat si mezi vykáním a tykáním. Na druhou stranu je v angličtině mnohem častější oslovování křestním jménem. „Pokud píšeme někomu, koho již známe, tak je většinou ideální použít křestní jméno – tedy například Hello Jana! Pokud chceme být formální, tak pak Dear Ms Slováčková,“ uvádí lektor angličtiny Bronislav Sobotka. Ekvivalent českého formálního „dobrý den“ v angličtině prakticky neexistuje, a proto se zcela běžně používá „hello“, v případě velmi formálního oslovení výše zmiňované „dear“. Chybou pak je kombinovat neformální pozdrav a formální oslovení, například: „Hello Ms Slováčková,“ což zní jako: „Nazdar slečno Slováčková.“

Dvojitý zápor

Dvojitý negativ ve stylu „nikdy jsem ten dokument neviděl“, se kterým se v češtině setkáváme běžně, se v angličtině zásadně nepoužívá. A pokud by někdo náhodou vyplodil větu typu: „I never didn’t see this document,“ adresát by po jejím přečtení minimálně překvapeně pozvedl obočí, ale velmi pravděpodobně by jí ani nerozuměl.

Čárky ve větách

V češtině jsme zvyklí, že čárky mají v psaném projevu ve větách jasně daná místa, a při snaze působit formálně mají mnozí pisatelé anglicky psaných e-mailů tendenci umisťovat čárky na stejná místa i v anglickém textu. To je ale velký omyl. Angličtina má zcela odlišná pravidla pro pozici čárek ve větách a tyto čárky mají navíc mnohdy odlišnou funkci oproti těm českým. Proto například čárka před „that“ coby ekvivalentem české spojky „že“ nepatří.

Snaha znít sofistikovaně

Pisatelé anglických e-mailů někdy při snaze znít formálně a sofistikovaně vytvoří texty, které jsou až zbytečně složité, mají přehnaně rozvětvená souvětí a používají příliš odborná slova. „E-maily píšeme tak, aby nám lidé rozuměli a bylo jasné, co píšeme, nikoliv abychom je ohromovali naši sofistikovanou slovní zásobou,“ radí Bronislav Sobotka. Používání příliš archaických či sofistikovaných slov, která si autor dohledal ve slovníku, často jen zvyšuje šanci na nedorozumění. Když se podíváte na text psaný rodilým mluvčím, všimněte si, že v drtivé většině používá jednoduché věty a výrazy. I díky tomu jeho psaný projev zní přirozeně. Tomu hodně napomáhá používání frázových sloves, která jinak složitá souvětí dovedou efektivně a přirozeně vyjádřit ve dvou či třech slovech.

Rozloučení

Zatímco v hovorové řeči se většinou používá na rozloučení slovo „bye“, v psané, formální angličtině se s tímto výrazem zpravidla nesetkáváme a měli byste se mu vyhnout. V některých anglických učebnicích uváděné „Yours“, které se dává před podpis, zní už dnes archaicky a v e-mailech se nepoužívá. „Yours zní jako z dopisu z minulého století,“ poznamenává Bronislav Sobotka. Nejjednodušší je e-mail zakončit formálním „Best regards,“ méně formálním „Have a great day,“ nebo zkrátka jenom jménem autora.

Rada na závěr

Obecně platí, že čím jednodušší jazyk a vyjadřování autor e-mailu používá, tím spíše se zabrání potenciálním nedorozuměním a případným faux-pas. Všichni zaměstnanci, kteří komunikují s klienty či obchodními partnery v angličtině, byť jen občas, by měli znát základní zvyklosti a formální náležitosti anglické psané komunikace. Stejně tak by se všichni měli při psaní e-mailů držet ideálně ve své komfortní zóně a nepouštět se do přehnaně sofistikovaných textů, které mohou způsobit nejen poněkud trapné situace, ale v extrémních případech i více škody než užitku.