Phillipsův model bývá označován jako Kirkpatrick/Phillipsův model. To proto, že navazuje a rozšiřuje původní, dnes již 64 let starý přístup k měření výsledků vzdělávání, známý jako Kirkpatrickův model. Muž, který stojí za tímto užitečným nástrojem se opravdu jmenoval Don Kirkpatrick a svoji metodu poprvé zveřejnil v roce 1959 v odborném časopise Journal of ASTD.
Připomeňme si, že Kirkpatrickův model je schematicky zjednodušeně představován jako čtyřúrovňový model, v němž jednotlivé úrovně mají mít stejnou váhu:
- Reakce (v této fázi jde hlavně o to, jakým způsobem studenti reagují na vzdělávací program)
- Učení (Tato fáze se hodnotí na základě změny postoje po absolvování školení)
- Chování (Tato fáze by měla měřit, do jaké míry si školený jedinec byl schopen přenést poznatky do každodenní práce)
- Výsledky (Závěrečná fáze měření se soustředí na přínos celé organizaci, nikoli jen školenému studentovi)
Problémy s Kirkpatrickem
Původnímu modelu je často připisovaná nevyváženost jednotlivých fází. V tzv. Phillipsově modelu dochází k jedné změně. K výše uvedeným fázím byla přidána ještě jedna úroveň: Návratnost investic (ROI Return of Investment).
A o co jde? Prostě o měření vynaložených zdrojů.
Pátý stupeň je definován vzorcem: ROI = ((Příjmy celkem – Náklady) /Náklady) * 100
Inovovaný Kirkpatrickův model prostě ke stávajícím fázím měření přidal jednu mimořádně důležitou. A to, zda se investice do vzdělání organizaci vyplatila z ekonomického hlediska. Díky rozšířenému modelu měření vzdělávání tak může např. firma dojít k závěru, že ačkoliv se tréninkový program povedl, byl vysoce kvalitní až do čtvrté fáze, pro firmu byl nerentabilní. Phillipsovo pojetí tak vychází vstříc potřebám komerční sféry.
