Co je to gamifikace a k čemu je dobrá? V podstatě jde o využití herních prvků v mimoherním prostředí. Gamifikace bere do úvahy přirozenou lidskou touhu „hrát si“. To znamená sbírat body, kartičky, benefity či plnit nějaké úkoly a postupovat o úrovně výš. Metoda našla svoje uplatnění v marketingu, obchodu a ve firemním vzdělávání.
Ve vzdělávacím procesu se gamifikace uchytila zejména u mladší generace, která je zvyklá na prostředí počítačových her. Prostřednictvím hry jsou školitelé schopni zapojit do učení či proškolení zaměstnance i v případě, že se jedná o méně atraktivní téma.
Externí a interní gamifikace
S externí gamifikací se setkáváme převážně v retailu jako koncoví zákazníci. Prodejce nás motivuje k nákupu tím, že nám nabídne nějakou formu soutěže, sbírání bodů, nalepování samolepek či stírání losů. Vždy následuje nějaký další krok, který vede k zákaznické výhodě. Externí gamifikace slouží primárně ke zvyšování zisku prodejce.
Stejný princip, tedy zapojení do hry, si našel uplatnění i ve firemním vzdělávání. Školitelé se snaží motivovat zaměstnance jednak tím, že jim nabídnou herní, tedy atraktivní formu splnění nějakého úkolu a jednak tím, že na konci procesu je čeká nějaká odměna. Zmíněná hravá forma může vypadat třeba jako počítačová hra, v níž zaměstnanec musí správně odpovědět na otázky o kybernetické bezpečnosti. Na konci hry je pak pracovník proškolen a přitom si ani nevšiml, že nějaké školení absolvoval. Taková forma gamifikace se nazývá interní.
Gamifikace ve firemním vzdělávání
„Jediná možnost, jak být skvělý v práci je milovat, co děláte.“ Věta, kterou kdysi pronesl zakladatel Applu Steve Jobs se ale nehodí pro všechny pracovní situace. Gamifikace je technika, která zaměstnancům umožňuje získávat nové dovednosti zábavnou formou a navíc bez stresu. Vhodně vybraná gamifikace může pracovníky vtáhnout do učení prostřednictvím řešení herního problému, kvízu či třeba jen prostého sbírání virtuálních odznaků.
Jaké druhy „hráčů“ existují
V rámci firmy je dobré vědět, kteří zaměstnanci jsou vhodní adepti pro motivaci pomocí hry. A nejedná se jen o rozdělení na staré a mladé. Britský profesor Richard Bartle rozdělil typy účastníků her do čtyř kategorií: achievery, socialiséry, explorery a killery. Ti první touží po vítězství a ostatním chtějí ukázat, že jsou nejlepší. Pokud se jim to nedaří, rychle ztrácí zájem. Socialiséři vidí hru jako příležitost k interakci s ostatními lidmi. Hru sice akceptují, ale mnohem více je zajímá příležitost pro styk s ostatními. Exploreři jsou hnáni touhou po poznávání herního prostředí a líbí se jim, když své znalosti pak mohou dát na odiv ostatním. Killeři jsou skupina hráčů, kteří rádi škodí ostatním hráčům a jejich cílem je získat moc nad ostatními.
